Navigace

Obsah

10. ZASTAVENÍ „Vandrlice“

(9 oříšků)

CHATOVÁ ZÁSTAVBA

CHATOVÁ ZÁSTAVBA

 

Vandrlice je urbanizovanou částí Líšnice. Na jihu, podél Bojovského potoka tvoří hranici katastrálního území. Název Vandrlice, také Vandrličky pochází z dávného pojmenování pozemků s pustými porosty.

Líšnice se svým širokým okolím a přírodními krásami již v prvních letech po 1. světové válce byla vyhledávána pražskými výletníky. Používali romantickou přírodou vinoucí se železniční trať Praha - Dobříš, zprovozněnou v roce 1897.

Místní rolníci se sice bránili vzdát se kvalitních pozemků v přímém sousedství vesnice, ale byli ochotni prodat vzdálenější méně výnosné pozemky. Začala chatová výstavba. V roce 1939 si Svaz dílovedoucích střihačů pro Čechy a Moravu (střihači oděvů) vybral místo pro víkendovou chatu. Dřevěný objekt měl 4 malé a jeden větší pokoj, kuchyň, zahradu o ploše 3 600 m2.

VEŘEJNÁ (ARTÉSKÁ) STUDNA

VEŘEJNÁ (ARTÉSKÁ) STUDNA

 

MNV Líšnice se 22. 11. 1948 usnesl rekreační oblasti úředně pojmenovat a zajistit registraci názvů. Vznikla „Čtvrť Svatopluka Čecha“. V 50. letech 20. století začal rozmach výstavby chat na celém katastru. Ve Čtvrti Svatopluka Čecha bylo v květnu 1960 evidováno 65 chat. Některé se podobají spíše honosným vilám než prostým chatám.

Roku 1960 byla zahájena stavba spojovací cesty od železniční zastávky Bojov do chatové oblasti. Zásluhu měl osadník Jiří Pazdera. V roce 1965 došlo k částečné elektrifikaci, v roce 1974 k veřejnému osvětlení osady. Veřejná artéská studna byla nákladem obce a pomocí osadníků opravena v roce 1971. Ke konci roku 1998 bylo evidováno 6 rodinných domků a 114 chat. Na zvelebování osady měli a stále mají značný podíl obyvatelé.  Například na opravu cest v letech 2003-2005 věnovali 130 000 Kč.

V roce 1991, obecně závaznou vyhláškou o místních názvech části obce, byla Čtvrť Svatopluka Čecha přejmenována na Vandrlici. Podle územního plánu zůstává rekreační lokalitou.

 

Zpět na seznam všech zastavení